Má akce Kámen svého konkrétního strůjce?

Mohu ukázat na konkrétní zosnovatele těchto pastí na konkrétních útvarech v rámci celorepublikové organizační struktury zpravodajského a státně bezpečnostního aparátu ministerstva vnitra. Akce Kámen byla metoda využívaná mnoha úřadovnami StB od dubna 1948 minimálně do konce roku 1951. V knize představuji tváře a role celé řady dosud neznámých pachatelů. Jde o desítky strůjců, ale bohužel se mi podařilo vyhledat a zrekonstruovat příběhy jen jejich dvaatřiceti obětí. Operativní akce s využitím metody Kámen byly přísně utajované, není snadné objevit v archivu materiály k nové oběti nebo v hlubokém lese najít onu falešnou hranici či „německou“ celnici. Přesto nečekaný rozměr zla a skutečnost, že se tématu žádná z institucí důkladně nevěnovala, přivedou čtenáře do rozpaků. Patrně je i rozzlobím, protože dnes, více než čtvrt století po pádu komunistického totalitního režimu, je pochopitelně pozdě snažit se vyvozovat odpovědnost. Místo aby policie zločiny vyšetřovala, v současné době se už jen omezuje na ověřování, jestli některý z mnou označených strůjců žije. Není přece možné čekat až na výsledky soukromého výzkumu!

Jak probíhala selekce a lákání obětí?

Nešlo o náhodný výběr či shodu okolností. Akce Kámen byla postavena na provokaci, i proto byla v rozporu s tehdy platnými zákony. Tajná policie ji využívala v situacích, kdy se ostatní represivní opatření buď zdála být nedostatečně účinná, nebo rovnou selhala. Vše bylo potřeba pečlivě zvážit, protože příprava těchto operativních akcí byla organizačně, časově a finančně velmi náročná. A to nemluvím o řízení a kontrole agentů StB, kteří v příbězích figurují zároveň jako přátelé oběti, nebo agentů provokatérů, kteří byli postaveni do rolí náhodných známých varujících před zatčením a chvástajících se, že dokážou zajistit bezpečný přechod hranic. Vylákat oběť k falešné závoře někdy trvalo pár dní, ale jindy i měsíce. Do jedné akce byly často nasazeny desítky orgánů z řad StB, jejich spolupracovníků a členů uniformovaných bezpečnostních složek. Každý z deseti příběhů knihy představuje jiný způsob lákání obětí. Rozmanitost důvodů použití zákeřné metody byla jedním z hlavních motivů, proč jsem se rozhodla příběhy zpracovat do jednoho celku. Na chronologicky seřazených příkladech je nejlépe vidět, jak metoda Kámen zabírala i ve zdánlivě těžko řešitelných kauzách, kdy si Státní bezpečnost nevěděla rady.